Sabina Kaderková – Bikini Fitness – má psa z útulku

Adopce zvířat z útulků je super. Dobře to vědí i celebrity a známé osobnosti. Proto jsme se rozhodli přinášet rozhovory s těmi, kteří adopce podporují nebo mají útulkáče doma. A první osobností je Sabina Kaderková, nadějná bikini fitnesska z Prahy.
12545722_902416883187438_1690713243_o(1)

Ahoj Sabčo,
mohla by ses nám v krátkosti představit a říct, čemu se věnuješ?

Je mi 23 let a žiju v Praze. Studuji Vysokou školu obchodní a za necelý měsíc mám státnice. Kromě studia zde také pracuji v marketingovém oddělení. Co se týče mého volného času, moc ho nemám. Když nemusím být v práci nebo ve škole, tak jsem v posilovně nebo doma a odpočívám. Nikam moc nechodím a upřímně mi to tak nejvíc vyhovuje. :-)

Na Facebooku jsem na Tebe prvně narazil jako na známou sportovkyni, a na jedné fotce si všiml, že máš psa z útulku, tak teď děláme tento rozhovor. :-) Co za sport konkrétně děláš a jaké máš cíle? Čeho bys ráda dosáhla?
Moc známá sportovkyně zatím myslím nejsem. ;-) Ale mám velké sny a cíle a věřím, že jí jednou budu. Minulý rok v lednu jsem se rozhodla začít závodit v BIKINI FITNESS. Předtím jsem dva roky cvičila a podařilo se mi dost slušně zhubnout, což mě nakoplo k tomu, dát si větší cíle a se svým tělem pracovat dál.
Na podzim 2015 jsem se zúčastnila své první soutěže Olympia Amateur v Praze a to mě utvrdilo v tom, co doopravdy chci dělat, co mě naplňuje. Čili na otázku, čeho bych ráda v budoucnu dosáhla, odpovím všeho, čeho bych jen v BIKINI FITNESS mohla dosáhnout, ať to trvá třeba 10 let a všechen můj čas. :-)
12713989_914592655303194_255838035_n

Když přijde řeč na vystupování žen sportovkyň na pódiu, většina laiků má zafixovanou představu svalnatých kulturistek, které doslova zastiňují většinu mužů. Ty vypadáš trochu jinak. :-) V čem se odlišuje kategorie BIKINI FITNESS, jde o nový trend v této sportovní oblasti?
Lidé, kteří se ve fitness a v závodech moc neorientují samozřejmě více znají slovo kulturistika, než bikini fitness, proto když si mají představit ženu na pódiu, představí si spíše svalnatou kulturistku, než bikinu se štíhlejším symetrickým, zpevněným tělem, zvýrazňující ženské tvary.

Jaká byla příprava na tvou první soutěž a co jsi musela obětovat? A pokud se právě nepřipravuješ na blížící se soutěž, jak vypadá Tvůj běžný den?
Moje první příprava byla opravdu velmi náročná po všech stránkách. Kdyby šlo pouze o přípravu na závody, bylo by to mnohem jednoduší, ale bohužel pro mě nebyl rok 2015 úplně nejlehčím i v ostatních oblastech, než je fitness. Bylo toho na mě opravdu hodně a nezvládla jsem ukončit letní semestr, nedostala jsem se ke státnicím a s dietou pak už ani nebyla síla bojovat o to, abych se k nim dostala. Měla jsem i hodně práce a vzhledem k tomu, že fitness není úplně nejlevnější koníček, musela jsem přibrat práci druhou. Přes léto jsem měla volné pouze 4 dny, ani o víkendech jsem se nezastavila.
Můj den začínal kardiem, pak práce a večer trénink. Občas na mě spadla pěkná depka a téměř celou přípravu (hlavně dietu) jsem strávila sama. Komunikovala jsem vlastně jen v práci, občas doma a s mým trenérem, díky kterému jsem to celé přežila. :-D
Byl to pro mě velmi náročný rok. Teď už ale vím, co čekat a naopak. V půlce února mám státnice a pak se pořádně vrhnu do přípravy na jaro 2017. Původně jsem chtěla na závody už letos, ale s mým trenérem, Vláďou Pajičem, jsme se rozhodli, že bude lepší udělat pořádný objem, nabrat hodně svalů, AŤ TO PAK STOJÍ ZA TO!

Přejděme teď ke zvířatům. :-)  Jaký k nim máš vztah, provází tě celý život?
Haha já a zvířata, tak to je téma obsahově na slohovou práci nebo spíš na diplomku :-D Já zvířata miluju. Od malička vyrůstám mezi psy a kočkami. Měli jsme několik dobrmanů, francouzských buldočků a koček. Největší můj miláček byla kočička Micinka. Dostala jsem ji, když jsem chodila do školky, vztah s ní nedokážu ani popsat. Byla jak moje dítě… no a během přípravy Micinka onemocněla, měla několik nádorů, už to nešlo ani operovat, bylo jí 19 let a na Vánoce jsem ji musela nechat utratit … bylo to asi to nejtěžší, co jsem v životě zažila a dodnes se s tím nedokážu moc srovnat.

Mnoho lidí raději nakoupí u množitele, aby měli „lepší“ zvíře, než aby útulek vůbec vyzkoušeli. Jak jsi objevila svého psa? Šla jsi cíleně do útulku, nebo to bylo dílem náhody?
Pokud někdo zvířata z útulku bere jako druhořadé, přijde mi to sobecké. Nemělo by to být naopak? Vzít si zvíře z útulku je radost nejen pro nové majitele, ale hlavně pro to zvíře, které dostalo domov, po němž už snad ani nesnilo. Z vlastní zkušenosti vím, že není nic krásnějšího, než se dívat jak se zvíře vesele prohání po louce a užívá si volnosti, kterou v útulku nemělo.
Já jsem neměla v plánu brát si psa z útulku, doma jsem jich měla hodně a pro dalšího psa by už nebylo místo. Jenže jsem náhodně narazila na inzerát na týraného dobrmana, který se vykousal z nějaké klece a v největší zimě se toulal po polích. Pak ho odchytli a vzali do útulku. Úplně na kost vyhublý, opelichaný, plný jizev a se strašnou nedůvěrou k lidem. No, tak jsem se tedy odstěhovala o ulici dál a Valentýnka si vzala k sobě. Teď ho budu mít třetím rokem, je to obrovský mohutný dobrman, psychicky už je na tom o mnoho líp. Je to takové moje veselé pako. Občas sice strašně zlobí, ale nikdy nelituji toho, že jsem si ho vzala.
12660470_914596805302779_946771547_n

Sabčo, děkujeme Ti za rozhovor a přejeme hodně sportovních a dalších úspěchů do budoucna.
Děkuji i vám, ať se daří. :-)

12695772_914596931969433_182292904_n