Příběh č. 28 YELLOW DVOŘÁKOVÁ

Adoptovaná z o.s. Russell Rescue.

Původně jsem chtěla pejska, až budu ve svém, protože moji rodiče mi ho nikdy nechtěli dovolit. Když už jsem měla podnájem, s přítelem jsme se o pořízení psího společníka začali hodně zajímat. Vždy se mi líbil zlatý retrívr, ale do podnájmu by se nehodil – neměl by moc pohybu. Tak mě napadl jack russel teriér, dívali jsme se po inzerátech a hledali naše budoucí štěňátko.
Potom jsme přes fcb dostali info o jednom útulku, kam jsme zašli, a já se hned zamilovala do zlatého retrívra, kterého původní majitel přivázal ke stromu a nechal svému osudu – ten majitel nemohl mít srdce. Brixe jsem si kvůli stěhování do baráčku nemohla vzít a mezitím ho adoptovala jiná slečna. Z fotek sice vypadal šťastný, ale já jsem ztrátu obrečela. Ale aspoň už měl svoji smečku a milující rodinu.
V té době už jsem přes kamarádku na fcb zjistila víc o sdružení Russel rescue a o tom, jak to vypadá a probíhá v množírnách. V tu chvíli jsem se rozhodla, že si pejska nekoupím – nebudu podporovat žádného množitele – tyrana. U russlíků se mi líbili snad všechny fenky, které v Russel rescue zachránili, obrečela jsem několik příběhů. Začalo přemlouvání přítele o adopci první fenky Pišty – tříkolky. Ta má jen tři nožičky, ale ani v nejmenším jí to nijak neomezuje, ba naopak, je jak na baterky. Ze začátku její zdravotní stav nedovolil odejít do adopce a už navždy zůstane ve sdružení.
Můj boj o jednu z těchto fenek nekončil, poprvé, když jsem spatřila (už konečně naši) Yellow, bylo mi jasné, že tu miluju. Ty její očíčka … nešlo se nezamilovat.
Po nějaké době byla v televizi reportáž, kde se lidé dozvěděli více o osudech právě těchto pejsků. A já tam spatřila tu bojácnou Yelli a hned jsem jásala, to je můj bobíšek. Přítele jsem nakonec přemluvila a teď je nejšťastnější, že jí máme. :-D
Kvůli tomu, co si v množírně protrpěla, z ní byl jen uzlíček nervů, bála se (a ještě pořád někdy bojí) některých zvuků, lidí, ale dělá neuvěřitelné pokroky.
Teď už i chodíme na procházky bez vodítka, běhá za náma jak blázínek, když nás vítá je to tak na 10 minut, než se vyjančí. Vím, že takových vítání lidi zažívají každý den mnoho, ale u ní, která za 4 roky svého života nezažila pohlazení, pomazlení, proběhnutí venku, je o to nádhernější pozorovat, jak jeden takový psí život rozkvétá.
Chodíme na socializační hodiny, aby si hrála s jinými pejsky a poznávala jiné lidi. Začneme chodit i na výcvik, uvidíme, jak nám to půjde.

Myslím, že o celého Russel rescue by se mělo dozvědět co nejvíc lidí. To, co dokáží udělat s pejsky, je vážně neuvěřitelné. A já si jich za všechnu tu práci, která je současně jejich posláním, vážím.

A naše Yelli je správně ztřeštěný russlík, který ohlašuje venku každé prdnutí. My s přítelem jí milujeme, že se to slovy ani popsat nedá. Je to naše štěstí a my jí děkujeme, že je s náma a že si nás vybrala.

Mějte se krásně.
S úctou Zdenka Recová.
yellow